Zakladatelem Nadace Albatros je společnost Albatros Media

Rozhovor s Adélou Čičákovou - stipendistkou organizace Romea

Přinášíme rozhovor s Adélou Čičákovou, která je součástí stipendijního projektu organizace Romea, který kromě finančního příspěvku na studium pomáhá mladým Romům též skrze motivační a rozvojová setkávání studentů s názvem s názvem Baruvas (romsky „rosteme“). Adéla studuje právní administrativu na Střední odborné škole a pro svou odbornou praxi si vybrala naši společnost. Seznamte se s Adélou…

Mohla bys nám Adélo říct ve zkratce svůj příběh? Působíš jako houževnatá holka, která si jde za svým cílem.

Já to vnímám jinak, věřím si spíš jen tehdy, když mi věří ostatní. Sebevědomí se asi teprve učím, ale děkuji za poklonu. Jinak mám starší sestru a mladšího bratra.S mamkou a bratrem žijeme v Harrachově. Sestra s námi už nebydlí, jelikož má v Kanadě vlastní rodinu. Naši se rozvedli, když mi bylo osm let, takže s tátou nežijeme, ale vídáme se. Občas nám i finančně vypomůže. Když jsem byla malá, tak jsme se hodně stěhovali. Nejdříve jsme bydleli v Tanvaldu, na Smržovce, a pak jsme odjeli za babičkou na Moravu, u které chtěl žít táta. Poté, co se naši rozešli, jsme se přesunuli zpět do Tanvaldu a pak do Harrachova. Díky tomu jsem jako dítě měnila hodně základních škol. Co ještě říct? Mám hodně bratranců a sestřenic a největší oporou mi je máma, která pro mě doslova žije a já bych jí to jednou chtěla vrátit. Momentálně jsem díky studiu více v Praze, ale za mámou často dojíždím. Také ráda jezdím do Jablonce, kde mám tetu a hodně přátel.

Jaké máš koníčky?

Máma vždycky říkala, že jsem uměla tancovat dříve, než jsem se naučila chodit a je to tak – tanec je moje velká vášeň. Tancuju všude, nejraději i v obchodě, kde zrovna hraje hudba. Dokonce i usínám s hudbou. Ráda bych uměla zpívat, ale to bohužel neumím, i když to okolí často předpokládá.

Vnímáš to jako klasický předsudek, že když jsi Romka, tak musíš umět zpívat?

To je asi pravda, ale já to opravdu neumím (smích).

Je ještě něco, co tě baví?

Také ráda trénuji paměť a myslím, že mám dobrého pamatováka. Ráda se učím do té doby, než si vše zapamatuji, abych měla jistotu, že tu jedničku dostanu. Obzvlášť v situaci, kdy je pro mě prospěch v rámci stipendií naprosto zásadní.

Jakou školu a obor studuješ?

Studuji SOŠ pro administrativu Evropské unie a jsem ve 2. ročníku.

Jak jsi se dozvěděla o neziskové organizaci Romea a jejich stipendiích?

Za to vděčím své tetě, která pracuje jako sociální pracovnice a vždy mě vedla k tomu, abych se více angažovala. Když mi pověděla o tomto stipendijním programu, který je navíc obohacen o setkávání, tak jsem neváhala.

Je studentský život nákladný? Jaké jsou tvé měsíční výdaje?

Je to dost drahé...3 500 Kč je jen za internát. Další velkou položkou jsou cesty, které vyjdou tak na 500–600 Kč. Pak také cestovné po Praze, strava atd.

Jsme právě na devátém setkání romských studentů Baruvas, které pořádá zmíněná Romea. Máš z těchto setkání nějaký zážitek, na který jen tak nezapomeneš?

Hned první setkání bylo zlomové. Všichni jsme si sedli a našla jsem tam mnoho přátel. Vnímám je dnes jako druhou rodinu. Rozhodně to předčilo má očekávání.

Odnesla sis z těchto akcí něco, co tě studijně nebo profesně ovlivnilo?

Zásadní bylo zjištění, že v tom nejsem sama. V mém okolí jsem totiž byla jediná, která šla studovat a tady jsem získala podporu dalších lidí, které bych také v budoucnu chtěla podpořit.

Měla jsem to štěstí, že jsem s vámi byla na setkání na ZŠ v Předlicích a viděla, jak se vzájemně inspirujete. Jedná se o vyloučenou lokalitu a vy jste představili perfektní motivační pásmo pro tamní děti. Vymysleli jste to společně?

S tím nápadem přišel můj spolužák, který je v radě mládeže (ČRDM – Česká rada dětí a mládeže) a spolu s Kristiánem (také stipendista ze stejného programu, činný v ČRDM) je napadlo, že bychom mohli vymyslet motivační přednášky, při kterých bychom dětem ukázali, že i Romové mohou studovat. V Předlicích to byla naše premiéra.

Máte na to nějaké ohlasy?

Ohlasy mám úžasný. Ty děti si mě našly a napsaly mi, že jsem je inspirovala a že kdyby to věděly dříve, tak by se asi rozhodovaly při výběru školy jinak apod. Prostě psaly, že to byla pecka! Rozhodně tedy budeme pokračovat, ale ještě jsme nevybrali konkrétní školu. Ráda bych ale prezentovala na mé základce, v Tanvaldu.

Na to konto mě napadá hned několik škol, se kterými spolupracujeme a něco takového by jejich děti potřebovaly slyšet…

Určitě si nějaké školy necháme doporučit. Budu moc ráda.

V Předlicích jete si říkali „revoluční síla“. V čem je revoluce potřeba?

Hlavně v tom, aby více romských dětí začalo studovat. Prostě, aby neseděly doma a neudělaly si hned děti. Naopak je potřeba zlepšovat celkovou sociální situaci Romů, aby se na nás majoritní společnost nedívala skrz prsty. Je to takový začátek, který proběhne u nás, a pak inspiruje naše děti a budoucí generace.

Ještě se vrátím k tomu, jak jsi zmínila problém brzkého těhotenství u romských dívek. Proč myslíš, že tomu tak je?

Nevím, ale je asi hodně důvodů. Prvně ten, že nehody se prostě stávají, ale přikládám to i malé podpoře rodiny. Třeba mají málo motivace a myslí si, že studium není pro ně a chybí jim další informace. Pravdou také je, že děti opakují vzorce svých rodičů. U nás to bylo přesně naopak. Máma mi často říkala, že jestli něco takového udělám, tak mě vydědí (smích) a já sama bych si dítě takhle mladá nikdy nenechala. Chci si v první řadě splnit své sny.

Říkala jsi, že tě ke studiu inspiroval tvůj strýc. Můžeš to upřesnit?

To je pravda, studuji vlastně díky němu. V patnácti jsem vůbec nevěděla, co chci dělat, asi jako většina mladých lidí, a on mi poradil studium práva. Jsem za to moc vděčná, protože mě to opravdu baví. Ostatní mi také radili, ale bylo to vždy něco, k čemu jsem neměla žádný vztah. Uvažovala jsem také o práci letušky, ale říkala jsem si, že by to byla škoda, když jsem měla dobrý prospěch. Na práci letušky totiž stačí jen kurz. Takže to mám jako záložní plán v případě, že mi nevyjde škola.

Pomohli ti s výběrem střední školy i na základní škole? Měli jste třeba karierního poradce?

Tuhle funkci zastávala paní učitelka Zapletalíková, která učila češtinu a němčinu. Velmi si jí dodnes vážím za to, jak dobře nás připravila. Vždy se snažila, hlavně ve chvíli, kdy jsme se rozhodovali, kam dál. Bohužel ani tak jsem se nemohla rozhodnout. Jsem tedy vděčná strejdovi, že mi dobře poradil. Se školou jsem totiž maximálně spokojená, naprosto předčila má očekávání. Jsem tam šťastná nejen jako studentka, ale i jako člověk. Jsou tam totiž studenti více národností, a to mi vyhovuje.

Máš pocit, že je v tomto tvá škola spíš výjimka?

Myslím, že určitě ano, teda také podle toho, co jsem slyšela od kamarádů, kteří se setkávají s diskriminací. Navíc to není soukromá, ale státní škola.

Chystáš se na praxi do Albatros Media, jak ses k tomu dostala?

Dostala jsem se k vám na poslední chvíli, jelikož jsem nic nemohla najít. Není to tím, že by nic nebylo nebo bych měla málo času, ale nejspíš jsem to podcenila. Vděčím tedy minulému setkání Baruvas, které nás propojilo. Samozřejmě také společnosti Albatros Media, že mi praxi umožnila.

V rámci praxe nahlídneš do našeho finančního úseku a oddělení zahraničního obchodu. Jaká jsou tvá očekávání?

Cítím určité obavy, zda to zvládnu, ale na druhou stranu vím, že to bude dobrý. Předpokládám, že lidi budou přátelští, stejně jako v nadaci.

Co bys chtěla, aby ti praxe v Albatrosu dala?

Nemám jasnou představu, ale předpokládám, že se hlavně máme naučit pracovním návykům, ke kterým patří i sociální kontakty v rámci pracovního prostředí. Také se naučit hezky oblékat a navenek se prezentovat. Jsem prostě zvědavá, jak to v praxi chodí.

Máte povinnou praxi i v dalších ročnících?

Ano, příští rok to bude na jeden měsíc. V prvním ročníku praxe nebyla, takže to bude má první zkušenost. Proto ty obavy.

Jaký předmět tě nejvíc baví?

Asi to bude právo, hlavně tedy to rodinné. Teď jsme začali brát majetková práva, ale ty jsem zatím moc nepochopila. Bude to ale hlavně tím, že jsme ho prozatím probírali jen okrajově. Ještě mě baví čeština a angličtina, to je moje. Jsem strašně ráda, že nemáme povinou maturitu z matematiky, ale že si můžu zvolit moji oblíbenou angličtinu. Matematiku bych asi nedala.

Máš možnost používat angličtinu v praxi?

Aktivně ji užívám v zahraniční, když jedeme s rodinou na dovolenou. Naposledy třeba v Chorvatsku. To mě moc baví. Jinak třeba koukám na filmy a seriály jen v angličtině, protože moc neuznávám dabing.

Lákají tě tedy zahraniční stáže a studijní pobyty?

To právě moc chci, je takový můj sen odjet alespoň na čtrnáct dní nebo měsíc, ideálně do Anglie. Mám jednu kamarádku, které to hodně pomohlo. Z angličtiny měla nejlíp trojky, ale vyjela na pár týdnu do Anglie a teď mluví nádherně. Všem to moc doporučuje.

Uvažovala jsi třeba o semestru v zahraničí? Byla by to tvoje cesta?

Ráda bych jela, ale přiznám se, že z toho mám obavy. Navíc je to celkem drahé. Na druhou stranu si uvědomuji, že kdybych se rozhodla, tak mě má rodina podpoří.

Máš ve svém životě někoho, koho považuješ za svůj idol?

Idol asi vyloženě ne, spíš mám představu o tom, jaká bych v budoucnu chtěla a nechtěla být. Prostě vím, kam se chci v životě dostat.

Je něco, čeho se bojíš?

Největší strach mám z toho, že nedokáži vše, co jsem si naplánovala.

Ještě na závěr by mě zajímalo, jak vnímáš svoje romství? Je to pro tebe něco jako bonus navíc, nebo jako hendikep?

To je další zásadní věc, ve které mi Baruvas pomohlo – přijmout své romství. Nestydět se za to, ale být naopak hrdá, že jsem Romka. Do té doby jsem se často setkávala s mnoha předsudky. Například s názorem, že studující Romové jsou výjimka, ale tady jsem pochopila, že to tak vůbec není. Potkala jsem se s úspěšnými Romy, kteří všeho dosáhli a já se rozhodně nemám za co stydět.

Adélo, moc děkujeme za rozhovor a těšíme se, že se budeme potkávat v Albatrosu ve druhé polovině května.

Jindra Marešová, Soňa Barabášová, Nadace Albatros