Zakladatelem Nadace Albatros je společnost Albatros Media

Pavel Novotný: Musíte věřit v život

Přinášíme rozhovor se zakladatelem Nadačního fondu Pavla Novotného, který byl jedním z výherců posledních zaměstnaneckých grantů Albatros Media. Využili jsme proto pozvání na benefiční koncert, který jeho fond pořádal a trochu jsme ho pro vás vyzpovídali…

Pavle, co vás přimělo pomáhat právě onkologickým pacientům?

Moje vlastní zkušenost. Před deseti lety, kdy jsem se zařadil mezi onkologické pacienty, jsem na vlastní kůži pocítil, jak některé věci nefungují, a přitom mnohdy stačí maličkosti.

Jak dlouho už Nadační fond PN funguje?

Nadační fond oslavil letos v květnu tři roky od svého založení. Když jsem před 9 lety začal s mým ošetřujícím onkologem uvažovat o vzniku nadačního fondu, hodně lidí mě od toho odrazovalo, a to i z důvodů, jestli budeme mít lidem co nabídnout.

Občas je asi dobré mít vlastní hlavu a jít si za svým…

Dnes mě hřeje na srdíčku, že se nadační fond neustále vyvíjí a mám vedle sebe úžasné lidi, kteří mě s činností nadačního fondu pomáhají. Na plný úvazek tu pracují dva lidé, koordinátor dobrovolníků a koordinátorka nových projektů, která je i PR manažerka. Dále zastřešujeme činnost 65 dobrovolníků, kteří působí celkem ve 4 nemocnicích v Moravskoslezském kraji.

Máte vůbec čas a kapacitu na to, abyste se dále rozšiřovali?

Rozhodně ano. Od 1. 7. 2019 budeme působit i v Městské nemocnici Ostrava a po prázdninách i v Nemocnici s poliklinikou v Karviné. Od loňského roku společně s Fakultní nemocnicí Ostrava provozujeme v ambulanci Kliniky hematoonkologie Kavárnu Života. Lidem, kteří zde čekají na vyšetření zdarma vaříme kávu nebo čaj a snažíme se s nimi řešit i jejich další starosti a problémy. A také je podpořit vřelým slovem.

Jaké jsou tedy vaše hlavní činnosti?

Mezi jednu z našich dalších hlavních činností patří organizování úspěšné preventivní akce "DEN UROLOGICKÉ PREVENCE", který jsme v loňské roce uspořádali už potřetí. Tato akce se vždy koná v listopadu v rámci celosvětové akce MOVEMBER a v loňském roce se ji zúčastnilo 320 osob v 7 nemocnicích v našem kraji. Kromě dalšího podporujeme speciální oddělení a kliniky zabývající se léčbou nebo následnou léčbou onkologických pacientů. Snažím se tyto oddělení a kliniky materiálně podpořit a s některými také pořádáme společné sportovní a kulturní akce.

Jaká je v Nadačním fondu vaše role?

Moje maličkost je předsedou správní rady. Nově pak od 1. 6. 2019 vykonávám také funkci koordinátora dobrovolníků. Vystřídal jsem naši kolegyni Janu, která mi s dobrovolnickou činností pomohla při rozjezdu. Za to bych ji chtěl moc poděkovat. A kromě jiného sháním to nejdůležitější – tedy finance. Bez nich to dnes nejde, ale jsem v tomto směru optimistou, daří se nám úspěšně oslovovat jak malé dárce, tak velké společnosti, mezi které určitě patří i vydavatelství Albatros Media. Moc si všichni vážíme, že nás taková společnost podporuje.

Proč jste se rozhodli uspořádat tento benefiční koncert?

Jedním z dalších našich cílů je vybudování Centra služeb pro onkologické pacienty. Na jednom místě, v blízkém dosahu nemocnice, se mohou onkologičtí pacienti nebo jejich rodinní příslušníci či známi všechno dozvědět. Chceme tam mít poradnu, prodejnu kompenzačních pomůcek, paliativní poradnu, knihovnu a v neposlední řadě tam chceme provozovat malou kavárnu. Je totiž důležité, aby měl onkologický pacient nebo rodinný příslušník možnost o své diagnóze mluvit a někomu se svěřit. V centru chceme pořádat i různé besedy nebo přednášky na podporu onkologické prevence. Proto jsme se rozhodli uspořádat benefiční koncert, na kterém náš projekt představíme. Do roka od tohoto koncertu bychom rádi otevřeli naše první centrum.

Jak se vám podařilo na akci získat interprety – zpěvačku Sylvii BEE a Václava Kramáře?

Se zpěvačkou Sylvií Bee se už znám nějakou dobu a z kraje letošního roku jsme se potkali u kávy. Sylvie měla blbou náladu, ale nakonec jsme se všemu zasmáli a Sylvie se nabídla, že se svým kolegou Vaškem Kramářem pro nás udělají benefiční koncert, jehož součástí bude i slavnostní předání šeku pro rodiče Michaelky Ivanišové. Pro tuto malou slečnu jsme totiž vyhlásili začátkem roku veřejnou sbírku, která poslouží k úhradě rehabilitačních pobytů a kompenzačních pomůcek.

Kolik se pro malou Michaelku vybralo?

Ve sbírce jsme vybrali a na koncertu předali částku 75.000, -Kč. Moc mě těší, že jsme nakopli i zaměstnavatele maminky malé Michaelky paní Marušky, a tato společnost vybrala mezi zaměstnanci dalších 42.000, -Kč. Všem dárcům ze srdce děkuji!!!

Jak prožíváte příběhy takto nemocných dětí? Lze si na to časem zvyknout?

Nedá se zvyknout na nic. Ročně máme asi 30 až 40 žádostí o podporu nemocných dětí a náš fond se přece jen zaměřuje na podporu dospělých onkologických pacientů. Nicméně, ve správní radě jsme se domluvili, že ročně podpoříme čtyři až pět rodin nemocných dětí. Příběhy jsou pečlivě vybírány a rodina nemocného dítěte musí se zveřejněním příběhu a podpory souhlasit. Každý příběh je něčím zvláštní a specifický, ale u všech platí, že děti jsou neuvěřitelní bojovníci! Všechny tyto děti a jejich rodinu obdivuji a smekám před nimi!!!

Co děláte proto, abyste z toho na konci dne nebyl frustrován?

No, těžká otázka na tělo! Většinou nad tím ani nepřemýšlím, protože práce a nápady ve fondu a také moje soukromá práce pro firmu, kde pracuji, mě zcela zahltí. Nicméně musím přiznat, že jsem rád za každý večer, kdy jsem na tomto světě a ještě žiji. Mnoho lidí mi říká, že jsem pro ně vzorem. Možná to je dobře, ale já si myslím, že každý člověk chce žít a nechce myslet na nejhorší. Proto na konci dne zhodnotím to, co se mi povedlo, co se nepodařilo a co musím zlepšit...A to je základ toho, abyste nebyl frustrován.

Povíte nám, jak relaxujete? Pokud tedy dokážete vypnout...

Můj společník z firmy a dlouholetý kamarád – psycholog Standa Loskot mi vždy říká "Hele Pavle, udělej si nějakou radost a tím nemyslím to, že si něco koupíš.“ Takže se snažím pravidelně vyrážet na túry do hor a okolí. Toto je moje druhé já, jakmile lezu do hor, neskutečně dobíjím baterky.V loňském roce, když jsem ležel na JIP Vítkovické nemocnice po moji další velmi těžké operaci kýly, plastiky břicha a odstranění stomie, jsem se zařekl, že už kraviny a voloviny nebudu řešit. A tak se snažím dělat a hory jsou k tomu ideální pomocník...

Ale zpět k tomu, proč jsme dnes tady. Byl to první benefiční koncert, který jste pořádali?

Ne, benefiční koncert už to byl náš třetí, v roce 2017 jsme uspořádali dva, jeden v Opavě a druhý v mém rodném Chlebičově. První byl zaměřený na podporu Urologického oddělení opavské nemocnice a druhý na podporu rodiny 9letého Huberta Hudečka z Chlebičova.

Jak probíhala příprava a organizace tohoto koncertu?

Přípravy probíhaly od ledna letošního roku, vlastně od okamžiku, kdy jsme se domluvili se zpěvačkou Sylvií BEE. Moc děkuji vedení divadla Mír v Ostravě, které nám vyšlo neskutečně vstříc. Nakonec jsme zařídili i doprovodný program dětí z mateřské školky EDIN v Ostravě, takže malá Michaelka a rodiče si to určitě užili.

Jste s výsledkem spokojen? Dokázal jste si vůbec večer přes všechen stres užít?

Ano, musím říct, že když Sylvie poprvé zazpívala, všechno ze mě spadlo. A moderátor Honza Gavelčík z rádia Čas tomu dodal skvělou štábní kulturu.

Bylo něco, co vás v průběhu večera překvapilo?

Jednoznačně samotní vystupující, Sylvie a Vašek byli úžasní. A pak samozřejmě skoro plný sál, to jsem opravdu nečekal!

Je něco, co jste díky této práci ztratil?

Určitě kamarády. Závist hýbe světem a těch pomluv o mě, mé rodině, a hlavně fondu ani nepočítám. Ale nic jiného, než smířit se s tím Vám nezbude. To, co jsem naopak poznal, jsou skvělí dobrovolníci, lékaři a sestřičky a mnoho dalších. A v neposlední řadě moje rodina, moc děkuji především manželce Mirce a rodičům, bez nich by to nešlo.

Pamatujete si na nějaký příběh, který ve vás dodnes zůstal?

Všechny příběhy mi utkvěly v paměti. Ale jeden přeci zmíním. V prosinci 2017 jsme uspořádali při předávání vánočních dárků koncert pro onkologické pacienty Klinik onkologie a Hematoonkologie ve FN Ostrava. A jeden pacient pak přes svou dceru Stáňu napsal neuvěřitelný děkovný email, že vůbec netušil, že mladí lidé mohou tak dobít baterky onkologických pacientům, a že si uvědomil, jak je rád na tomto světe. Za tři dny tatínek umřel a dcera Stáňa je dnes pevnou součástí našeho dobrovolnického týmu. Moc jim oběma děkuji, že jsem měl možnost je poznat...

Co byste vzkázal lidem, kteří bojují s rakovinou?

Jednoznačně musí věřit v život, víra je pro onkologické pacienty velmi důležitá...Bez víry je ten boj velmi těžký. Přestože to mnohdy vypadá na začátku pro onkologické pacienty velmi špatně, důležitý je pozitivní výsledek, který se mnohdy dostaví...

Je něco, co byste chtěl zaměstnancům Albatros Media vzkázat?

Jste úžasní, úžasní, a ještě jednou úžasní...Měl jsme možnost si v loňském roce převzít šek na Vašem vánočním večírku a poznat takové skvělé lidi, se jen tak nevidí...Díky Vám, jsme zavedli a dále zavádíme tzv. poličky na knihy, které jsou umístěny na jednotlivých odděleních, kde působíme...Pacienti si mohou během svého pobytu knížku půjčit, přečíst a nebo klidně vzít i domů a pak ji přinést zpět. Zatím máme jen neuvěřitelně pozitivní odezvy. A MOC, MOC, MOC děkuji za to, že jsem poznal Vaši kolegyni Natašu Vaňkovou a její sestru Moniku Godickou a celou jejich rodinu. Je to úžasná žena s velkým Ž!!!!

Jaké máte cíle do budoucna?

Plánů je hodně, ale naše plány nám tvoří ti, kteří to nejvíce potřebují, a to jsou onkologičtí pacienti...

Na závěr předáváme osobní vzkaz…

Vážení zaměstnanci společnosti Albatros Media, přeji Vám z celého srdce hlavně pevné zdravíčko a rodinnou pohodičku a prosím, berte život takový, jaký je...I nemocný člověk se těší z každé maličkosti.

S pozdravem, Váš Pavel Novotný